Tento horolezecký průvodce byl sestaven Ing. Ferdinandem Doležalem a je publikován s jeho svolením. Pro orientaci v klasických výstupech a pro potřeby rekreačního lezení je stále dostačující, ale přece jen vyšel v roce 1988 a v některých ohledech již není zcela aktuální.

V podstatě všechny cesty již byly volně přelezeny. Přibylo několik cest a variant stávajících cest většinou v klasifikacích VII - VIII+. Oblast vysloveně sportovních cest vzniká v bývalém lomu Štěnice poblíž Rozštípené skály a po zmenšení vojenského prostoru i na Pohledecké skále. Dalším, z pohledu sportovního lezení zajímavým terénem, je východní stěna Bílé skály, kde volným přelezením a přenýtováním cest vzniklo několik sportovních výstupů.

V současné době jsou jednoznačně nejnavštěvovanějšími skalami v oblasti Čtyři Palice Drátník a Rozštípená skála. Cesty na těchto skalách byly v mnoha případech přejištěny a osazeny borháky a nýty. Byly doplněny slaňovací kruhy a řetězy. Přejištěny byly i cesty na Devíti skalách, které nyní nabízí velmi hezké rekreační lezení zejména na Žďárské věži a na Trůnu. Cesty však dosahují délky maximálně kolem 15m. Na poměrně často navštěvované Pasecké skále je třeba počítat v klasických cestách s již starým jištěním, proto doporučuji použití vlastních pomůcek. Na některých místech také skála podléhá zvětrávání.

Na ostatních skalách došlo k podstatnému snížení horolezecké aktivity a tak lezení zde je třeba spíš považovat za dobrodružství - cesty jsou zarostlé, zapadané jehličím a původní jištění je staré a neudržované.

Doufám, že se do budoucna podaří tohoto průvodce dále doplňovat a upřesňovat. Pokud máte zájem dozvědět se o těchto úpravách a doplněních objednejte si prosím doručování informací o aktualizaci těchto stránek.

Ivo Neuman


Horolezecký průvodce Žďárské vrchy - Ing. Ferdinand Doležal

Českomoravská vrchovina je lesnaté pomezní pohoří mezi Moravou a Čechami. Na severu vrcholí Žďárskými vrchy, jimž dominují rozlehlé hřebeny převyšující 800 m n. m. Na těchto hřebenech jsou skalní rulové útvary vyhledávané horolezci.

Členité sklaní skupiny v této oblasti (Drátník, Čtyři palice, Pasecké skály a další) jsou přitažlivé pro horolezce po celý rok.

K objevení zdejších skalních útvarů pro horolezecký sport došlo po r. 1940. Velkým propagátorem, zakladatelem horolezectví na Českomoravské vrchovině a dlouholetým aktivním horolezcem je Aleš Zavadil, učitel z Nového Města na Moravě.

Žďárské vrchy jsou od r. 1970 vyhlášeny chráněnou krajinou oblastí a převážná většina skal chráněným přírodním výtvorem.

Přístup: vlakem do Žďáru nad Sázavou na trati Brno - Havlíčkův Brod nebo do Nového Města na Moravě na trati Tišnov - Žďár nad Sázavou. Místní autobusové spoje ze Žďáru n. Sáz. a Nového Města na Moravě do Sněžného a Svratky jezdí několikrát denně v pracovní i nepracovní dny. Vhodnými autobusovými zastávkami pro nejbližší přístup ke skalám jsou Sněžné, Blatiny, Milovy, Moravské Křižánky a Svratka.

Podmínky pro provozování horolezecké činnost v CHKO Žďárské vrchy

1. Celoročně je povoleno provozovat horolezeckou činnost na těchto lokalitách: Devět skal, Malinské skály, Drátník, Čtyři palice, Pasecké skály, Vávrova skála, Rozštípená skála.

2. V době od 1. ledna do 28. února a od 16. července do 31. prosince každého roku je horolezecká činnost povolena na těchto lokalitách: Bílá skála, Uhlíř, Ostrá, Milovské Perničky, Zkamenělý zámek, Rybenské Perničky, Štarkov, Bohdalec. Sestup z těchto skal s výjimkou Rybenských Perniček pouze slaněním.

3. Horolezecká činnost není povolena na lokalitách: Černá skála, Lisovská skála, Prosička, Milovské Perniky (pod cestou).

4. Nové cesty a nové terény se v CHKO Žďárské vrchy již nebudou vyhledávat.


DRÁTNÍK

Horolezecká škola Vysočiny

Aleš Zavadil

Název Drátník nebo též Dráteničky pochází z doby, kdy ještě na Milovech a v okolí byly hamry na výrobu kovového zboží.

Hřebenovitý útvar asi 200 m dlouhý, běžící ve směru J - S, je na vrcholu zalesněného kopce mezi obcemi Blatiny a Samotín. Leží v centru CHKO Žďárské vrchy a pro svou polohu a pro blízkost "horolezeckých chalup" je nejnavštěvovanějším terénem Žďárských vrchů.

Drátník (775 m n. m.) tvoří několik věží v jižní části se stěnami 30 - 35 m vysokými. Severní část tvoří menší věže se stěnami 6 - 12 m vysokými. Na všech věžích jsou lezecké cesty převážně ve strmých až svislých západních stěnách. Východní stěny jsou (s výjimkou Orla) povolnější. Severně od hlavního hřebene jsou dvě menší věže, Archa a Pagoda. Západně, asi 50 m od hlavního hřebene, je dvojvěžka Pašerák a Zastrčená skalka.

Pod západními stěnami Drátníku vede červeně značená turistická cesta ze Sněžného k Devíti skalám. Pro nebezpečí zřícení se turistické výstupy na vrchol Drátníku nedoporučují.

Přístup: z Nového Města na Moravě autobusem N. Město n. Mor. - Svratka do Sněžného, dále po červené značce přes Blatiny ke skále (3 km). Tímto autobusem také lze na zastávku Blatiny, po silničce do osady Blatiny 1,5 km a doprava po červené značce a pěšinou k jižnímu cípu skály. Nechodit po loukách! Přístup též z další zastávky autobusu Milovy, kolem Milovského rybníka (koupání), přes veřejné tábořiště (táboření) na lesní silničku. Po ní 2 km lesem - zelená značka - na rozcestí a doleva po červené značce ke skále. Z Milov 35 minut.

Ze Žďáru nad Sázavou autobusem Žďár nad Sáz. - Sněžné na zastávku Kadov, po zelené značce lesem přes Samotín a dále přes ploché sedlo ke skále (45 minut). Toutéž linkou lze na zastávku Krátká, odkud po silničce přes Samotín nebo kolem kravína přes Blatiny až na červenou značku těsně pod skálou. Příjezdu autem parkovat na Milovech nebo jiných vyhrazených parkovištích. Neparkovat na louce mezi Blatinami a Samotínem nebo v lese!

Drátník je chráněný přírodní výtvor, horolezecká činnost není omezena.

A. Sokolí věž a Otoman

Popisy lezeckých cest začínají Z stěnou Sokolí věže, tzv. Sokolí stěnou, lezecky nejvděčnější a nejvíce lezenou a pokračující směrem doprava kolem celého masívu.

Normální cesta na vrchol Drátníku vede od Z po svahu k tunelu, průlez na druhou stranu, doleva podél stěnek a ve zpětném směru na hřeben. Přes věžku a střední hřeben do štrbiny Borůvkáře. Po exponovaném hřebeni (I) Dromedára na nejvyšší vrchol Drátníku.

Sokolí stěna

50 m široká a průměrně 35 m vysoká Z stěna Sokolí věže. Spodek střední části tvoří strmý skalnatý svah o výšce 5 až 8 m., který přechází ve vlastní stěnu, vysokou 10 - 25 m. Spodní partie stěny jsou přeťaty šikmo doprava běžící trhlinou. Hlavním vrcholem stěny a celého masívu je blok Sokol, vpravo od něho je nižší blok Otoman. Mezi nimi je plošina Stůl a štrbina Proluka s malým skalním oknem.

1. Borůvkář Obvyklá sestupová cesta.
I - II, novoměstští turisté, kolem r. 1940

2. Brňáček II

3. Ptihuha III, M. Drahný, 1967

4. Prvňák Po skloněných plotýnkách a na příznivě vrstvených stupních pod svislou stěnku, přes ni přímo (t.) a doleva přes převísek na hlinitou lávku. Z ní šikmo doprava po plotýnkách na 1. okraj vrcholového hřebene.
III, J. Krejčí - A. Zavadil, 28. 6. 1959

5. Černý převis - III A1, Z. Kocholatý - J. Winter, 12. 8. 1963

6. Obkročák Středem oblého pilíře a žlábkem do zářezu, z něho doprava stěnkou na žebro, po jeho ostří a svislou stěnkou pod převísek, dlouhý krok v expozici doleva na římsu a po plotýnkách s lištami na vrcholový hřeben.
III, J. Krejčí - M. Švorčíková, 31. 8. 1958

7. Starosta Po pilířku a přes převísek na spodek svislého žebra (kr.). Zleva (t.) na jeho temeno, doleva do převislé stěnky a po lištách šikmo doprava a vzhůru na plošinku pod převisy. Doleva přes převislý blok (exp.) na úpatí žlábku (borovička) a jím na plošinu vlevo od vrcholového bloku.
III, M. Ševela - V. Vorlíček, 14. 10. 1956

8. Generálka Po pilířku č. 7 pod převisy, přes 3 převislé bloky na plošinku v č. 7. N. t. přímo vzhůru na vytlačující římsu a z ní pomocí stupu doprava na převislou stěnu vrcholového bloku a tou n. t. na jeho vrchol.
IV - V, R. Furst - A. Špinar

9. Sokol Z kouta doprava přes převísek do dlouhého zářezu se šikmými římsami a jím až pod 2 výklenky (v horním bývalo sokolí hnízdo). K okraji hnízda, odtud po lištách exp. T šikmo doprava do koutka a jím na římsu pod plošinou Stůl. Horní varianta: z plošinky pod hnízdem stěnkou šikmo doprava a vzhůru na pravý okraj lišt a po nich do koutka a na římsu (kr.).
III+, A. Zavadil, 1955

9a. Sokolí spára Jako č. 9 do "hnízda", odtud přímo vzhůru po nýtech úzkou převislou spárou a vzporem na skloněnou plošinku těsně pod vrcholovým blokem.
A1(6+), R. Antoníček - J. Kuchovská, 10. 7. 1960

10. Šerif Přes 2 převislé bloky a po šikmém pilíři pod hladký mělký zářez (vl. kr.). Zářezem n. t. pod svislou stěnku a tou na vodorovnou římsu. Po ní krok doprava a přímo vzhůru téměř svislou plotnou se sporými chyty (kr.), pod převislý blok a přes něj poněkud zleva na římsu pod plošinou Stůl. Velmi hezká cesta!
IV, j. m. V, V. Hron - O. Palínková, 27. 10. 1957

11. Schody II, A. Zavadil, 1951

12. Petr  Z malé plošinky při úpatí Schodů středem strmých ploten a přes vysoký hladký stupeň pod strop, koutem zleva na něj, krok doprava pod převis, přímo přes něj (nikoli stěnkou vlevo), po hraně pod převislé ostří, pod ním exp. překrok doleva, (n. t.), zpět na hranu a po ní na temeno vrcholového bloku Otoman. Hezká vzdušná cesta!
III, j. m. IV, A. Zavadil, 1953

13. Pavel  Nástup nad předskalím pod žebrem č. 12. Hladkou svislou hranou do stěnky vpravo od žebra, koutem pod převis a přes něj doleva na žebro. Vpravo od převislého ostří krok do travnatého žlabu, vzhůru na římsu, hladkou stěnkou těsně vpravo od ostří pod převísek, 1 m v hladké stěně doprava a vzhůru přes hranu na temeno bloku Otoman.
IV, R. Heřmanský - J. Hrbotický, 8. 7. 1956

14. Galérka II, A. Zavadil, 1953

15. Otoman Po skloněné plotně, svislou stěnkou a oblou hranou vlevo od pilíře na hladkou šikmou plošinu pod převisem, přes něj v. t. po špičatých blocích na římsu a doleva přes převislý stupeň (t.) k úpatí travnatého žlabu. Doleva přes 2 vysoké kolmé stupně pod strmou stěnku a jejím středem šikmo doprava na temeno bloku Otoman.
IV-, A. Jajtner - A. Zavadil, 1953

16. Chrudimák Svislou stěnkou za hladkým koutem n. t. asi 6 m vzhůru, t. překrok doleva na hladký blok a šikmo doleva pod menší převísek. Přes něj přímo vzhůru do stěny a tou na 1. okraj rampy. Z ní n. t. šikmo doleva převislou stěnou na 1. okraj plošiny Pláž a ke kruhu.
V., M. Schwarz - V. Těšitel, 25. 7. 1965

Varianta Smetákův strop Spodním koutem n. t. stále vzhůru až pod mohutný převis a n. t. přímo přes něj na skloněnou plotnu (stromek). Stěnou vzhůru na rampu.
V+, F. Čermák - M. Palán, 23. 5. 1971

17. Direttissima Převisle, opačně vrstveným žebrem n. t. k 1. sk., přes oblý převis na šikmou lávku (tudy vede č. 18), z ní mírně převislou stěnkou v. t. přímo vzhůru a přes převísky na rampu. Dále komínem jako č. 18.
V, P. Bořil - J. Putna, 1969

18. Lumpárna Stěnou vpravo za hranou nad úroveň stropu vlevo, překrok doleva na římsu, po strmých plotýnkách t. do mělkého vhloubení a dále na lávku. Z ní šikmo doprava do stěny a vzhůru přes převísek na rampu. Z ní přes vysoký stupeň pod komín, jeho pravou čelistí a nakonec vnitřkem na plošinu Pláž (kr.). Upozornění: ve spodní části jsou nutné do nejdelší smyčky!
IV, V. Vorlíček - A. Zavadil, 4. 11. 1956

19. Diagonála II - III, novoměstští horolezci, kolem r. 1960

Šedá stěna
Nižší, poněkud dovnitř vpadlá stěna mezi Sokolí a Orlí stěnou. Její hřeben klesá doprava do sedélka při Orlí věži. Spodky jsou většinou převislé. Střed protíná šikmo doleva běžící lávka zvaná Smetiště. Stěny nad lávkou jsou rovněž převislé. Spodek č. 18 je už v Šedé stěně.

20. Štrbina Od nástupu společného s cestou č. 18 poněkud doprava po oblé hraně s plotýnkami pod hladkou převislou stěnu vlevo, pod ní šikmo doprava přes hladký stupeň a po šikmé plotně na 1. okraj lávky, z ní silně převislou, příznivě vrstvenou stěnkou do štrbiny na 1. okraj hřebínku Koník.
III - IV, V. a B. Vorlíčkovi, 11. 8. 1957

21. Hrejsík Hladkým vytlačujícím koutem n. t. mírně doleva, sokolíkem na poličku se smrčkem a dále zhruba středem mezi Štrbinou a Netopýrem zarostlým terénem s dunivými bloky pod svislou vrcholovou stěnku. Tou n. t. poněkud vlevo na hřeben.
V, J. Brhen - F. Trefulka, 1979

22. Netopýr Hlubokým převislým koutem n. t. do jeho pokračování v podobě vhloubení a po plotnách na hlinitou lávku. Z ní přes stupeň do výklenku a přes silně převislé bloky na hřeben.
IV+, V. Kulendík, 30. 9. 1962

23. Sedýlko Přes převísek do mělkého vhloubení, přes převislý koutek a po plotýnkách na hlinitou lávku, přes vysoký stupeň do žlábku vpravo a jím do Sedýlka.
IV, V. a B. Vorlíčkovi

24. Podsedek II

B. ORLÍ VĚŽ

Orlí stěna
Mohutná Z stěna Orlí věže, 28 m vysoká, svislá a prostoupená četnými převisy. Vrcholí v 1. části a odtud se hřeben snižuje doprava přes štrbinu Orlíku k bloku Zákusek. Za štrbinou Padáku na samém okraji stojí volně ohromný hranatý blok zvaný Seismograf. Od něho padá dolů ostrá převislá hrana tvořící pravý bok stěny. Sestup slaněním ze Sedýlka, kde je osazený slaňovací kruh.

25. Pekelník Mechovitou stěnou těsně vlevo od kouta na hlinitou lávku, po hladkých plotýnkách pod převislý kout. Tímto n. t. na skloněnou plošinku nad ním a pod převislý okrouhlý blok. Vl. t. nad něj, plotýnkou na hřeben a po něm doprava na vrchol.
V A1(5+), J. Krejčí - M. Schwarz, 30. 7. 1966

26. Mechař Nástup 1 m vpravo od 1. roku stěny. Přes hladký blok nebo lehčeji koutem zprava pod převislý roh, kolem něho překrok šikmo doleva za hranu, stěnkou a ostrou hranou na kazatelnu (jištění). Odtud přímo vzhůru přes mohutný převis a po římsách pod strop. Přes něj vzhůru a doleva na úzkou římsu a z ní poněkud zprava přes převísek na plošinku těsně pod vrcholem. Krásná, vzdušná cesta, nejmohutnější na Drátníku!
IV. J. a K. Mládkovi, 9. 8. 1959

27. Orlík "Historická cesta" - první průstup Orlí stěnou. Přes převislý rožek na římsu, krok doprava a přes vysoký stupeň a šikmé plotýnky pod převislou stěnu. Trhlinkou šikmo doprava (sokolíkem) nebo jemnou stěnkou vpravo na začátek římsy, po ní v expozici šikmo doprava přes těžký převis, svislým vhloubením po římsách pod převislou vrcholovou stěnu a pravou stěnkou kouta šikmo doprava do štrbiny v hřebenu.
IV-, V. Vorlíček - A. Zavadil, 23. 9. 1956

28. Rorejs Jako č. 27 až k začátku římsy. Odtud šiko doprava n. t. převislým výklenkem (ne koutem vlevo) do ploten, vpravo od zubu. Lezecky nejvelkorysejší cesta na Drátníku a jedna z nejvelkorysejších na Vysočině!
V, P. Bořil - V. Pípal, 8. 6. 1968

29. Mahulena Jako č. 30 na horní plošinku, z ní doleva spárou v převislé stěně po skobách vzhůru asi 4 m, krátký T šikmo doleva a vzhůru do kouta na hřebenu.
IV A1 (7-), A. Špinar - Z. Tománek, 1964 7-, J. Šustr a druh, 1982

30. Jestřáb Jako č. 27 přes převislý rožek a vysoký stupeň, odtud šikmo doprava po plotnách na plošinku, z ní převislým odštěpem na další plošinku. Z ní přímo vzhůru přes převislý blok do převislé hrany a šikmo doleva převislou stěnkou na římsu pod vodorovnou spárou. Odtud n. t. šikmo doprava převislou stěnkou na římsu a vzporem na temeno bloku Zákusek.
IV, F. Blažek - A. Zavadil, 7. 7. 1956

31. Hlinecká spára Z předskalí podél spárky doleva přes převísek s chycením u kr. (čistě n. t., poprvé J. Rybička, 9. 5. 1972), vzhůru a doprava na malou lávku, stěnkou vzhůru, řezem n. t. na malou kazatelnu, z ni n. t. podél převislé spáry, která se výše lomí doleva. Stále podél spáry po lištách na vrchol bloku Seismograf. Krásná vzdušná cesta!
V A0 (5+), J. Braun - J. Sodomka, 1964

Lokotka V+, P. Bednařík - J. Hýsek, 1980

32. Švec Po 1. hraně na mohutný odštípnutý blok. Z 1. okraje bloku přes převislý trojúhelníkový blok na převislou hranu a po ní pomocí skob na římsu vpravo od hrany. Z ní opět po skobách převislou hranou na Seismograf. Vzdušná cesta!
IV A2 (5), M. Jochman - J. Přibyl, 7. 8. 1986

Jižní výšvih

33. Padák II., A. Zavadil, kolem r. 1940

34. Hřebenovka II - III, A. Zavadil a druhové, po r. 1945

Krakonošova zahrádka
Hluboká rokle po V stěnou Orlí věže. Tato 14 m vysoká stěna je nepříznivě šindelovitě vrstvená, na spodcích pod lávkou převis a téměř celá porostlá lišejníkem. Průstupy V stěnami se z důvodu ochrany přírody již nepovolují ani při sestupu.

Západní stěny Severních věžek (C - F)

Výstupy byly uskutečněny v l. 1959 - 1965.

C. KOSÁ VĚŽKA
Široká věžka kuželovitého profilu, nápadně šikmo doprava vrstvená.

D. OPIČÍ VĚŽKA
Malá věžka, rozdělená v 1. polovině hlubokým zářezem.

36. Sráč - IV
37. Opičák - IV
38. Skok - III
Mravenčí - II

E. INDIÁNSKÁ VĚŽ
Dosti široká věž se svislou stěnou, proťatá šikmým komínem.

39. Hrana - III
40. Černá spára - IV+
41. Manitou - IV+
Černoch - II
42. Mulat - III
43. Myška - V
44. Sněhurka - IV+
45. Tágo - II
Trpaslík - II
Páleňák - II

F. ZBOJNICKÁ VĚŽ
Široký útvar se svislými stěnami (12 m) a mohutným žebrem v 1. části.

Legrácka - II, J. Přibyl, 1965
Bádavá - II
45. Fousatá - IV+
46. Julie - V
47. Romeo - V-
Lumpík - IV
48. Kňof - III
Obyčtovák - II
49. Lupič - III+
50. Zbojník - III
51. Anarchista - IV+
52. Lotr - IV-
53. Šturmovík - III+

Ottova stěna
Trávou, mechem a lišejníkem porostlá Z stěna středního hřebenu.

54. Tunel - IV
55. Vašek - IV

G. PAŠERÁK A ZASTRČENÁ SKALKA
Výrazná dvojvěžka v Z svahu. Tvoří ji vlastní Pašerák s 12 m vysokou, svislou a u spodku převislou údolní stěnou a o něco nižší Zastrčená skalka. Věžky jsou odděleny hlubokým komínem a štrbinou. Výstupy byly uskutečněny v l. 1971 - 1976.

56. Chodecká - II
57. Samotářská - IV
58. Cesta lásky - IV
Dája - A4
Nevlídný komín - II
59. Probuzení - V
60. Humusová - III

H. ARCHA
Nízká, neobyčejně rozeklaný hřebenovitý útvar, porostlý mechem a stromky. Výstupy v r. 1974 uskutečnili M. Peč a R. Prokop.

Předpotopní - I - II
Žíznivá - A1
Smuteční - IV+

CH. PAGODA
Kompaktní věž s převislou náhorní J stěnou, vzniklou odpadnutím plochých balvanů, které pod ní utvořily několik velkých dutin. Výstupy byly uskutečněny v l. 1959 - 1975.

Houbař - II
Mykolog - II
61. Buddha - III
62. Šarpa - IV
63. Sardár - IV+
64. Plecháč - A2
 

65. Muezzin - IV A1
Panna - II
66. Přes jeskyňku - III
67. Loupák - III+
68. Kmet - V+
Kamarád - A2